Hlavní akcí uplynulého roku v Trail-O bylo MS, o jehož pořadatelství se poprvé v historii podělily dva státy – Maďarsko (PreO) a Slovensko (štafety a TempO). Jano figuroval jako jeden z hlavních pořadatelů slovenské části MS a je nutno zmínit, že organizace a připravené tratě byly krásné, férové, ale náročné – prostě hodné MS. A teď už k výsledkům. V Maďarsku se první den výborně povedl Jonymu, když dokázal zopakovat první den z loňského ME a průběžně vedl. Druhý den se ovšem nějakých chyb dopustil a celkově obsadil 19. místo. Pája po dvou průměrných výkonech obsadil 31. místo. Nejlepší výsledky ovšem přišly v závodě štafet. Pája byl součástí české štafety, která po velice přesvědčivém výkonu zopakovala vítězství z roku 2022 a vybojovala titul mistrů světa. Jony se neméně kvalitním výkonem podílel na 3. místě pro Slovensko a získal tím svoji první velkou medaili! V závěrečném Tempu skončil Jony těsně pod velkou bednou – 7. místo. Pavla výrazněji srazilo jedno nepovedené stanoviště na konečné 16. místo.
Na ostatních mezinárodních závodech byla naše letošní účast slabší než v letech minulých, ale i tak zde najdeme zajímavé výsledky. Namátkou Jonyho vítězství v závodě světového rankingu v Itálii, průběžné 1. (Jano) a 2. místo (Jony) v poháru CHIS (Croatia, Hungary, Italy, Slovenia) nebo Pájovo celkové 3. místo na polském Bukowa cupu.
Ani z MČR jsme neodjížděli s prázdnou. Nejprve proběhlo na začátku března MČR v Tempu na pražském Petříně, kde Pája obsadil 2. místo, Jano s Jonym se seřadili na 5., resp. 6. místě (pro Jonyho to zároveň znamenalo mistrovský titul v kategorii juniorů!). MČR na klasice proběhlo o tři týdny později v Ivančicích pod naší taktovkou. Zde závodil pouze Jony a dařilo se mu na výbornou – mistr ČR v kategorii juniorů a 2. místo celkově.
Na závěr ještě zbývá poděkovat Jánovi za uspořádání několika velice intenzivních tréninků v průběhu zimy, ze kterých jsme těžili celou závodní sezónu. A zde se do písmene potvrdilo rčení – těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
